24. února 2010

Trilogie Fallout a proč není Fallout 3 pokračování




Přečetl jsem Koblihožroutův článek a vrátil jsem se do svých dětských let. Jeden z milníků mého hráčství byla hra Fallout. Snad každý starší 15 let ho zná, pokračování jakbysmet. V tomto článku bych vám rád podal můj osobní názor na trilogii jako celek, a také proč si myslím, že třetí díl je jakýmsi parazitem těžícím ze slavného jména. Ač se rozhodně nejedná o špatný počin, starším "bratříčkům" nesahá ani po kotníky...

Fallout

War. War never changes.
V nedaleké budoucnosti se strhne další, poslední světová válka. USA anektuje Kanadu, Čína napadne Rusko, nakonec všichni bojují s každým. Celá země se začla škvařit v plamenech zažehnutých nukleárními bombami, oceány se vařily a celé civilizace zanikly lusknutím prstu. Nikdo neví, kdo vyhrál. Jenom několik málo lidí se zachránilo díky obrovským podzemním Vaultům - krytům, ve kterých žili desítky let, než byla země "znovuobyvatelná." Vy jste jeden z nich. Ve vašem Vaultu se rozbil Water chip - bez něj všichni zemřou žízní. Vypravíte se ven, sám...všude poušť, obličej vám bičuje vítr, cítíte pachy, které jste nikdy necítili. Do tváře vám začne pálit slunce, které vidíte poprvé ve svém životě. Welcome to wasteland...




Tuším, že někdy před rokem 2000 se do mých mrzkých pařátů dostala placka ocejchovaná jako Fallout. A to hlavně díky hernímu časopisu LEVEL, který jsem v minulosti pravidelně odebíral, a když jsem zrovna nepařil, pročítal jsem ho do zblbnutí. Fallout je pojem. Není to obyčejná hra. Je postavená na velmi zdařilém enginu, grafika je spíše střídmá, než krásná, o to se však ve hře lépe orientujete. Na tom se také podílí klasický izometrický pohled, žádné nastavování kamer, ach... Oproti jiným hrám, tehdejším i dnešním, oplývá jakousi řemeslnou finesou, osobitostí a především ATMOSFÉROU. Hudba v pozadí ani není hudba, spíše změť zvuků, sama o sobě by se poslouchat zaručeně nedala, ale při hraní podtrhuje už tak hustou atmosféru. Dala by se krájet. Dlouho jsem přemýšlel, proč má taková jednoduchá hra, která dokonce není ani 3D, takové charisma. Přitom je to úplně jednoduché - čím méně vám autoři ukážou, tím více si domyslíte. Dává průchod fantazii, do každé postavičky obtisknete kus sebe.

Fallout 2 bylo pouhým pokračováním, žádný nový engine se nekonal, žádné velké změny. Pouze poctivé RPG s výborným příběhem, volností a tím samým jako tma černým humorem známým z prvního dílu. V jednoduchosti je krása, dostali jsme naservírovaný Fallout v bledě modrém, zasazeným jen do trošku jiného prostředí - děkuji Bohu a chlapcům z Black Isle.


Problém - Interplay krachuje, Black isle neexistuje, licence na prodej.
První dva díly Falloutů ve mě zanechaly hlubokou stopu a sám sebe považuji za skalního fanouška. Zánik výše zmíněných firem mě trochu zneklidnil, licence by totiž logicky zůstala nevyužita a dokonalý svět série by došel k zapomění. A tady přichází na scénu Bethesda. Kousky jako Morrowind anebo Oblivion patří mezi to lepší na poli RPG, sice ne klasických izometrických ze školy Baldur's gate anebo Planescape torment, ale i tak se u jejich her rozhodně nenudíte. Moje srdce se naplnilo očekáváním a čas od času jsem zevlil na stránkách budoucího dítka Bethesdy, kde se skvělo panorama zdevastované krajiny s pompézní hudbou v pozadí. To už jsem si byl skoro jist tím, že půjde o pecku. A Bethesda nezklamala. Tedy většinu z nás ne. My, kovaní fallouťáci, si však sypeme popel na hlavu.


Po krátkém úvodu, kdy si avatara upravíte k obrazu svému - včetně účesů, ovousení a různých rysů (už jenom výběr asi z 30 druhů bradek přesvědčí snad každého, že pánové z Bethesdy svou práci rozhodně neodbývají), následuje několik scének z vašeho raného života. Poznáte sousedy z vašeho Vaultu, stárnete a oni s vámi (do určitého bodu, nečekejte nic podobného Fable - že byste hru dohráli jako starý kmet), a nakonec dospějete. A podobně jako v prvím díle s dovršením zletilosti opouštíte teplíčko krytu a vydáváte se do divočiny. Poprvé v životě spatříte sluneční svit. Welcome to wasteland, again.

Co se Falloutu 3 upřít rozhodně nedá, je naprostá volnost. Krajina je nádherně zdevastovaná, polorozpadlé budovy, torsa dálnic, ohořelé kmeny stromů. To vše uvidíte za různých podmínek, střídání dne a noci je samozřejmostí a chování NPC a zvěře je tím taky ovlivněno. Na každém kroku na něco narazíte, vrakové město Megaton (obdoba Junktownu z jedničky), tábory banditů, podzemní město dětí (demence...) a tak dále a tak dále. Grafika postav je velmi zdařilá, každá z nich pak obdařena poctivým dabingem, umělá inteligence je rovněž přítomna - při boji se dokážou krýt, obcházet vás, připravují na vás pasti.

Počáteční nadšení ovšem velmi brzo zmizí. Po chvíli si všimnete, že ačkoliv má každé NPC dokonale vykreslené rysy a já nevím co ještě, působí spíše dojmem voskové figuríny než člověka. Každa druhá postava je nadabovaná stejně, takže si po pár hodinách připadáte, jako byste koukali na nějaký film s polským dabingem. Děj se vleče, vedlejší mise jsou nemastné neslané..a když už konečně obdržíte tu vytouženou energo zbroj, shledáte, že je vlastně hra u konce. Pokud se budete soustředit na hlavní příběhovou linii, po max. 15 hodinách game over. A navíc ta energo zbroj stojí za starou belu...pocit absolutní moci z prvních dvou dílů se tedy nekoná :-).

Což o to, tohle všechno bych ještě byl schopen překousnout, ale co tomuhle hybridu Oblivionu a Falloutu chybí, je Atmosféra z původních dílu. "Černého" humoru je coby šafránu a kam se poděl fet a šlapky je také záhadou. Herní průmysl se stává stále výnosnějším odvětvím a snaha oslovit co největší masu lidí - včetně dětí - je strašně znát. Ach, kde sou ty časy...





Výraz v mé tváři po dohrání Fallout 3





















Žádné komentáře:

Okomentovat